Herman Nagypál
Žijeme ve světě, kdy si komplikujeme život namísto toho, abychom ho zjednodušili. Je výběr správné míchací metly opravdu taková věda? Podívejme se na základní principy správného míchání a zjistíme, že stačí dodržovat jedno jediné pravidlo a dát pozor na jednu jedinou výjimku.
Například stavba rodinného domu je z pohledu struktury stavebních prací a profesí, jakož i z pohledu použitých materiálů mnohem rozsáhlejší než například stavba průmyslové haly.
Nové technologie ve stavebnictví volají po potřebě výkonných přenosných míchadel, se kterými lze přímo na staveništi připravovat značná množství maltových směsí, vnějších a strukturovaných omítek, tmelů, lepidel, ale i fasádních či disperzních barev nebo nátěrových hmot (obr. 1).
Právě u staveb moderních rodinných domů jde o značně široký rozsah různých směsí, počínaje směsmi pro hrubou stavbu, přes lepidla a spárovací hmoty pro obklady a dlažbu, až po závěrečné malířské a natěračské práce.
Pro tento celý rozsah nám v principu postačuje jedno jediné, dostatečně výkonné míchadlo směsi s vhodnými otáčkami.
Dobré míchadlo je sice základ, ale k němu patří – zejména s ohledem na druh míchané hmoty – vhodná míchací metla. Avšak při takovém rozsahu různorodých hmot, jak byly zmíněny výše, nám jeden typ metly stačit nebude.
Každý materiál vyžaduje k míchání jinou míchací metlu
Obr. 2. Obdélníkový (A) a kruhový (B) průřez
ramene
míchací metly
Jedná se o časté tvrzení firem specializovaných na míchadla směsí a míchacích metel. Pojďme se na toto tvrzení podívat blíže, protože pravdou je, že k dispozici jsou míchací metly různého tvaru a provedení.
Míchací metly se vyrábějí ve dvou-, tří – nebo i víceramenném provedení. Rameno může mít obdélníkový nebo kruhový průřez a je stočeno do spirály (obr. 2).
Výhodou obdélníkového průřezu je lepší tvar záběrové plochy při míchání, kruhový průřez je zase masivnější, zvládne větší zatížení a při míchání se tvoří méně vzduchových bublin.
Ale podstatné je něco zcela jiného.
V první řadě si musíme uvědomit, že u jedno vřetenových míchadel se vřeteno – tedy místo, kde je připojeno míchadlo – otáčí vždy vpravo.
Na první pohled stejné míchací metly (obr. 3) se však v jedné věci zásadně liší. Prohlédněte si je pozorněji – mají opačně orientované stočení spirál!
Ty, které dopravují míchaný materiál směrem nahoru, jsou vhodné pro husté hmoty
s
vysokou viskozitou (obr. 3 A). Metla se při práci zavrtává do míchané hmoty, sedimenty jednotlivých složek jsou taženy směrem nahoru (k hladině). Zároveň zabraňuje, abynezůstaly vzduchové bubliny na dně – a aby se tam ani žádné nedostaly. Takové metly se nazývají také pravotočivé a přibližně 60-65 % všech metel pro běžné stavební materiály jsou právě tyto. Typickým představitelem je míchací metla HERMAN DR-10 pro míchání lepkavých a hustých stavebních směsí, například různých druhů maltových směsí, vnějších a strukturovaných omítek, betonu, tmelů, lepidel apod.
Obr. 3. Dva základní druhy míchacích metel
Ty míchací metly, které tlačí míchaný materiál směrem dolů, jsou vhodné pro hmoty s nízkou viskozitou, tedy kapalné, řídké hmoty (obr. 3 B). Nezavrtávají se sice do míchané hmoty, avšak míchají, aniž by docházelo k přílišnému rozstřikování. Případné vzduchové bubliny, které mohly být vmíchány při tlaku míchaného materiálu směrem dolů, mohou po namíchání v řídké směsi vystoupit na povrch – zejména pokud je hmota dostatečně řídká a bubliny se umí „prodrat“ na povrch. Takový typ metel má na stavbách využití 25-30 %. Nazývají se také levotočivé, například HERMAN DR-10 vhodné pro míchání fasádních a disperzních barev, nátěrových hmot, řídkých cementových směsí apod.
Těmito dvěma míchacími metlami je pokryto 85-95% případů v běžné stavební praxi.
Takže základní pravidlo zní:
Při míchání hustých hmot volte metlu, která dopravuje míchaný materiál směrem nahoru – při míchání řídkých hmot je tomu opačně.
Směr stočení spirály rozhoduje, zda při pravotočivém pohonu míchadla tlačí metla míchaný materiál od hladiny směsi směrem ke dnu nádoby nebo naopak – ode dna nádoby směrem nahoru k hladině směsi.
Při konečném rozhodnutí, kterou metlu použít, ovšem samozřejmě hrají roli i zvolené otáčky stroje a výška hladiny směsi. Takže například, když mícháte řídké směsi a nemáte k dispozici levotočivou metlu, můžete si pomoci nižšími otáčkami (pokud Vám to struktura směsi dovoluje), nebo zvolte hlubší kbelík
.
Oba typy míchacích metel mají v místě styku se dnem míchací nádoby kroužek chránící nádobu před poškozením.
Jsou zde ještě speciality, které stojí alespoň za zmínku – například co s řídkými hmotami, které musíme míchat metlou, která tlačí míchanou hmotu od hladiny ke dnu spolu se vzduchovými bublinami, které jsou někdy nežádoucí?
Takových případů není na stavbě mnoho. Někdy jsou k jejich míchání zapotřebí i speciální míchadla směsí se speciálními metlami. Jedná se zejména o některé druhy pryskyřičných směsí. Takovými směsmi se však zabývají zejména specializované firmy. Pokud jste však postaveni před takový úkol, nepomůže Vám nic jiného než si prověřit u výrobce, jaké míchadlo použít.
Obr. 4. Vrtulová (A) a klecová (B) metla
Toto je ta výjimka, na kterou je třeba si dát pozor – zabránit vzniku vzduchových bublin tam, kde je to nežádoucí.
Pokud byste však přece jen byli v úzkých, jedná se v principu o dva typy míchacích metel (obr. 4), které Vám mohou pomoci.
Vrtulová míchací metla (obr. 4 A) má dvě protisměrně nastavená lopatková kolečka. Je vhodná pro dokonalé míchání barev, přičemž horní kolo žene směs dolů, spodní nahoru. A pro materiály, které se nemají při míchání příliš provzdušnit – například pryskyřičné nátěry – dobře poslouží klecová metla (obr. 4 B). Ramena z kulatiny nevtahují do směsi vzduch jako ploché lopatky. Vzhledem k tomu, že se používají u běžných staveb velmi zřídka, v nabídce je nemáme.
Pokud mají na stopce vnější závit M14, určitě je uchytíte i do našeho míchadla HERMAN BXR – 10.
Systémy uchycení míchacích metel
Důležitým faktorem při výběru metly je její systém uchycení k míchadlu směsi. Na trhu jsou k dispozici metly se šestihrannou stopkou, označovaná jako HEX 13 nebo HEX 10 (obr. 5 A), která lze uchytit do sklíčidel vrtaček.
Za „neduh“ považujeme i metly se stopkou SDS-plus (obr. 5 B), kde se jedná o podobný problém. Výrobce míchacích metel zřejmě nezajímá, jak při míchání hustých směsí vrtačkou trpí motor. U seriózních výrobců elektrických ručních nářadí takové metly těžko najdete.
Obě tyto uchycení je proto třeba považovat za provizorium, které možná má šanci na úspěch v domácích podmínkách pro míchání hmot nízké viskozity, malých hmotností a zejména pokud nároky na kvalitu promíchání komponent nejsou vysoké.
Nejčastější zakončení stopek metel pro míchadla směsí jsou se závitem M14 (obr. 5 C). Jednoduché a stabilní provedení, jehož nevýhodou je pouze nutnost použití dodatečného nářadí – vidlicových klíčů – při jejich výměně. Neznám však stavebníka, který několikrát denně mění míchací metly, takže toto řešení je obecně zaběhnuto a akceptováno.
Obr. 5. Stopky míchacích metel
Rychlejší výměnu metly bez použití dodatečného nástroje umožňuje systém „Hexafix“ nebo „Fastfix“ (obr. 5 D). Nevýhodou je, že musíte mít také vřeteno míchadla směsi s takovým uchycením – nebo si koupíte adaptér (obr. 5 E).
Závěr
Nechci nikoho poučovat o čistotě míchací metly, o čistotě pracoviště, ani o průměru metly ve vztahu k hmotnosti míchaného materiálu a ani o tom, že je důležité dodržovat například doporučené dávkování vody... každý stavbař jistě ví, o čem mluvím.
Zdůrazním však jednu věc – a tou je délka doby míchání.
Mnozí výrobci směsí jej uvádějí na obalu nebo v technických listech – a to je velmi správné. Zejména u práškových směsí jsou údaje o trvání míchání velmi důležité. Často najdete časové rozmezí, například 8–10 min. Ten první údaj znamená, že směs máme míchat alespoň 8 minut, raději se však držme horní hranice, výrobce ji nenapsal náhodou. Zkuste někdy zkontrolovat obkladače, jak dlouho míchá lepidlo. Často ani nebude měřit čas. Po pěti minutách míchadlo vypne – přestože doporučená doba míchání je 8–10 min – protože směs se mu zdá na pohled dostatečně promíchaná. Doporučené časové rozmezí je zapotřebí pro proběhnutí určitých chemických reakcí. Stavební materiály a práce dnes nejsou tak levné, abychom si mohli dovolit opadaný obklad jen proto, že někdo nemíchal lepidlo správnou metlou se správnými otáčkami dostatečně dlouhou dobu.
Doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc
Výňatek z článku
Pokud je nosným podkladem beton či jiná cementem pojená hmota, dochází k jejímu smrštění, které v případě betonu probíhá sice na počátku s největší dynamikou, k jeho ukončení však dochází až po několika měsících až letech. Vzhledem k soudržnosti keramického obkladu s podkladní betonovou konstrukcí, která je zprostředkovaná lepicí hmotou, dochází k přenosu této kontrakce i do povrchových vrstev a dochází tedy i ke kontrakci obkladu a vzniku smykových napětí. V minulosti byly keramické obklady prováděny většinou jako maloformátové, spárování bylo prováděno cementovou kaší. V případě použití čistého cementu jako spárovací hmoty docházelo k velkému smrštění a ve spárách se otevíraly nepatrné smršťovací trhliny, které při smršťování podkladu mohly absorbovat jeho zkrácení. Velmi rozdílný byl i pomalejší postup výstavby, takže obklady byly prováděny na obvykle výrazně starší, tedy vyzrálejší podklady, u nichž již převážná část objemových změn proběhla. V současnosti se často používají velké formáty keramických obkladů. To vede ke zmenšování počtu spár. Zároveň spárovací hmoty jsou prefabrikované a jejich součástí je i křemenné plnivo, což vede ke snížení dávky cementu ve spárovací hmotě a tedy k menším objemovým změnám, k menšímu smrštění. Tendence k otevírání vlasových trhlin ve spárování je tedy výrazně menší. Pokud tedy keramický velkoformátový obklad vyspárujeme, dojde k jeho zmonolitnění. Pokud je zajištěna dostatečná soudržnost s podkladem, přenášejí se objemové změny z podkladu do keramického povrchu a dochází k výraznému nárůstu smykových napětí mezi dlažbou a podkladem, které po překonání soudržnosti vede k delaminaci nášlapné vrstvy. Tato napětí vznikají především ve styčných spárách mezi keramickým obkladem a lepicí hmotou, tedy v nejslabší rovině a vedou k oddělení těchto vrstev a v důsledku předepnutí, resp. vznikajících excentricit i k jejich případnému nadzvednutí. Popsané příklady dokládají, že keramické obklady i dlažby jsou v některých situacích významně zatíženým prvkem, do kterého se přenášejí objemové změny podkladních materiálů, které souvisí jednak s jejich zráním a smršťováním (cementem pojené malty a betony), tak i s pružnými i plastickými deformacemi vodorovných nosných konstrukcí. Rizika výrazně zvyšuje rychlý postup výstavby, tj. malý odstup mezi dokončením podkladních konstrukcí a pokládkou obkladu či dlažby. Možnosti, jak čelit těmto situacím, jsou z praktického hlediska omezené. Tlak na rychlý postup výstavby je zřejmý a snaha po zvětšení technologických přestávek pravděpodobně nerealistická. Další možností je používat co nejpružnější lepicí hmoty